Způsob vyjádření prostorových vztahů jako příznak chápání vlastní individuality

The goal of this thesis is to contribute to a long-lasting debate between proponents of the collectivistic view and proponents of the individualistic view regarding the way in which the Japanese comprehend themselves by analyzing and contrasting language behavior of Japanese and Czech speakers, spec...

Full description

Bibliographic Details
Main Author: Kocourek, Vojtěch
Other Authors: Kanasugi, Petra, Sýkora, Jan
Format: Bachelor Thesis
Language:Czech
Published: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2020
Subjects:
Online Access:https://hdl.handle.net/20.500.11956/123179
Description
Summary:The goal of this thesis is to contribute to a long-lasting debate between proponents of the collectivistic view and proponents of the individualistic view regarding the way in which the Japanese comprehend themselves by analyzing and contrasting language behavior of Japanese and Czech speakers, specifically willingness of the speakers of the two languages to adopt non- egocentric view when expressing spatial relations. The opening section of the thesis presents a brief introduction of the two discussed stands and the theory of language relativity which serves as a substantial part of the used methodology because it connects language and thinking. In the following section, the model experiment done by Imai et al. (1999) which examined the preferences in the use of spatial expressions among Japanese respondents, is summarized. The used variation of the experiment is explained, and the results are presented and interpreted in the given context. Keywords: Japanese language, spatial relations, collectivism, individualism, linguistic relativity Cílem této práce bylo přispět k dlouhotrvající debatě mezi zastánci kolektivistického a individualistického pohledu na způsob, jakým Japonci chápou sami sebe. K dosažení tohoto cíle byla využita analýza jazykového chování Japonců, které bylo dále porovnáno s Čechy. Konkrétním předmětem srovnání byla míra ochoty mluvčích těchto dvou jazyků přijmout při popisu prostorových vztahů perspektivu, která nevychází z nich samých. Úvodní část práce v krátkosti představuje pozice a argumenty kolektivismu a individualismu a také teorii jazykového relativismu, která tím, že propojuje jazyk a myšlení, tvoří zásadní metodologické východisko této studie. V následující části je shrnut vzorový experiment Imai et al. (1999), který zkoumal preference Japonců v užívání prostorových výrazů. Na závěr je popsán mnou využitý ekvivalentní experiment, jehož výsledky jsou dále interpretovány v daném kontextu. Klíčová slova: japonský jazyk, prostorové vztahy, kolektivismus, individualismus, jazyková ...