| Summary: | Landscape genetic approaches allow to study effects of landscape to population microevolution. Landscape can influence gene flow even in large carnivores with good dispersal ability. Understanding the influence of landscape to the gene flow between populations is crucial for species conservation, especially in the species with low population densities. Aim of the study was to describe genetic structure of the grey wolf (Canis lupus) and snow leopard (Panthera uncia) in selected areas and to determine the influence of the landscape features on observed structure. Non-invasive genetic samples of snow leopard from Nepal were analysed, as well as invasive and non-invasive samples of grey wolf from Central Europe. Population structure was determined a posteriori using Bayesian clustering approaches that integrate genetic and geographical data, and compared to landscape connectivity models. Population structure of snow leopards is mostly influenced by human presence and presence of frequented roads, which represent a substantial dispersal barrier. Habitat suitable for this species is greatly restricted by altitude, however, during dispersal they are able to overcome areas with higher elevation than what is optimal for them. Pronounced genetic difference was found between central European and Carpathian. Přístupy krajinné genetiky umožňují zkoumat vliv krajiny na mikroevoluci populací. Krajina může ovlivňovat genový tok i u velkých šelem s dobrými disperzními schopnosti. Pochopení vlivu krajiny na genový tok mezi populacemi je zásadní pro ochranu druhů, obzvlášť jedná-li se o druhy s nízkou populační hustotou. Cílem práce bylo popsat genetickou strukturu populací vlka obecného (Canis lupus) a levharta sněžného (Panthera uncia) ve vybraných územích a zjistit, jaký vliv mají na pozorovanou strukturu vlastnosti krajiny. Byly analyzovány neinvazivní genetické vzorky levhartů sněžných z Nepálu a neinvazivní i invazivní vzorky vlků obecných ze střední Evropy. Populační struktura byla určena a posteriori pomocí Bayesiánských přístupů, které integrují genetická a geografická data, a srovnána s modely konektivity krajiny. Populační struktura sněžných levhartů je nejvíce ovlivněna přítomností lidí a frekventovaných cest, které pro ně představují disperzní bariéru. Habitat vhodný pro tento druh je výrazně omezen nadmořskou výškou, přesto jsou během disperze schopni překonat i oblasti s vyšší nadmořskou výškou, než jaká je pro ně optimální. Byla nalezena výrazná genetická odlišnost mezi vlky ze středoevropské nížinné a z karpatské populace, přestože mezi nimi není přímá bariéra genového toku. Tuto roli hraje. Department of Zoology Katedra zoologie Faculty of Science Přírodovědecká fakulta
|
|---|