| Summary: | Hlavním cílem této práce je popis a zhodnocení zmínek o nejzazších končinách světa, tzv. eschatiai, v řecké literatuře od jejích počátků do doby působení historika Hérodota. Na základě pramenného studia, stejně jako práce se sekundární literaturou, budou představeny rozdíly v podání jednotlivých autorů a také celkové místo, jaké koncept eschatiai zaujímá v řeckém chápání prostoru i světa jakožto oikúmené. Smyslem této práce však není pouze podat přehled pramenů a jejich obsahu. Informace o okrajových částech světa, načerpané z primární literatury, zde budou mimo jiné i podkladem ke studiu širšího problému, jaký představuje setkání Řeků s odlišnými způsoby života, následná reakce na tyto nové zkušenosti a také obraz okrajových končin světa v literatuře. V úvodní části této práce bude věnována pozornost především přesnějšímu definování dvou základních pojmů, oikúmené a eschatiai. Přesné významy obou těchto termínů se totiž během řecké historie neustále vyvíjely. Jak Řekové objevovali stále nová a nová území, poznávali je a sami se v nich také usídlovali, rozšiřovaly se postupně hranice obydlené země, oikúmené, a spolu s tím se také neustále posouvala oblast eschatiai. V následující části práce budou popsány jednotlivé oblasti, které řečtí autoři považují za eschatiai, a bude porovnána jejich představa. The main objective of this bachelor thesis is to describe and evaluate references to the farthest parts of the world, eschatiai, in Greek literature from its beginnings to the time of the historian Herodotus. After both the primary and the secondary literatures have been examined, differences in the presentations by the individual authors and also the position that the concept of eschatiai occupies in Greek understanding of the space and the world as oikoumene will be presented. The purpose of this work, however, is not only to provide an overview of sources and their contents. Information about the peripheral parts of the world, drawn from the primary sources, forms the basis for studying a broader problem, namely the encounter of the Greeks with different ways of life, the ensuing response to this new experience and a representation of these parts of the world in the literature. In the opening part of my bachelor thesis special attention will be paid to careful definition of the two basic terms, oikoumene and eschatiai. The precise meanings of both terms kept evolving in the course of Greek history. When the Greeks discovered more and more new territories, they learned about them and also settled there, gradually expanded the boundaries of the inhabited land, oikoumene, and along with it the. Institute for Greek and Latin Studies Ústav řeckých a latinských studií Faculty of Arts Filozofická fakulta
|
|---|