| Summary: | Cílem této práce je zaplnit mezeru v civilním výzkumu pomoci vlastní dvoufázové verze systémové, dynamické a interdisciplinární analýzy vývoje Arktického transhraničního regionu, jehož jižní hranice je limitovaná polárním kruhem. Výzkum je založen na předpokladech nového geopolitického myšlení a systémového modelování, a vnímá geostrategickou analýzu jako povinný akademický příspěvek k "umění" řízení státu. První fáze analýzy je induktivní, deskriptivní a statická. Definuje Arktický region jako systém pěti geostrategických akčních prostorů, fyzického prostoru (S1), vojenského prostoru (S2), ekonomického prostoru (S3), demografického prostoru (S4) a informačního prostoru (S5). Po stanovení základních charakteristik fyzického prostoru, analýza sociální síti je aplikovaná na čtyři, lidmi vytvořené prostory (S2-S5) - tj. jsou vymezené základní sítě vztahů (linky) mezi klíčovými hráči (body). Matice symetrických vztahů ve vojenském prostoru (S2), ekonomickém prostoru (S3), a demografickém prostoru (S4) ukazují vztahovou intenzitu. Pro faktické zobrazení toho jak změny v jednom prostoru vedou ke změnám v jiných prostorech, je představeno deset primárních kanálů mezi-prostorového afektu. Druhá fáze analýzy je deduktivní, analytická a dynamická. Jelikož se může region stát zónou konfliktu a nebo zónou spolupráce,. This work aims to fill the gap in the civil scientific agenda by offering its own, two- stage version of a systemic, dynamic, and interdisciplinary analysis of the developments in the Arctic transborder region; by fixing the region"s southern border at the Arctic Circle, adjusting to the premises of new geopolitics, using systemic modeling, and viewing geostrategic analysis as an obligatory academic contribution to the "art" of statecraft.The first stage of analysis is inductive, descriptive, and static. It defines the Arctic region as a system of five geostrategic action spaces, physical space (S1), military space (S2), economic space (S3), demographic space (S4), and information space (S5). After defining essential elements of the physical environment, social network analysis is applied on four human-constructed geostrategic spaces (S2-S5) - i.e. the basic networks of relationship (links) between the key actors (nodes) are created. Matrices of symmetrical relationships for military space (S2), economic space (S3), and demographic space (S4) are constructed to demonstrate the links" intensity. In order to illustrate the fact that changes in one action space ultimately transform other spaces, ten possible channels of inter-space affection are illustrated. The second stage of analysis is deductive,. Katedra politologie Department of Political Science Faculty of Social Sciences Fakulta sociálních věd
|
|---|