| Summary: | Na začátku práce jsme se ptali, zda má být účinnost psychoterapie ověřována pomocí metody vědeckého experimentu. Tato metodologická otázka vytvořila v teorii výzkumu pevnější a hůře překonatelnou hradbu než v samotné praxi výzkumu. Ukázali jsme, že ačkoliv výzkumy účinku a procesu jsou metodologicky vzdálené, v důsledku jde pouze o různé pohledy na stejný problém s často stejnými výsledky. Jedním z důvodů vzniku disciplíny výzkumu psychoterapie bylo, aby umožnila nahlédnout terapii nezaujatým pohledem. V současnosti je příležitost spojit pohled výzkumný a praktický. Jak RCT, tak i naturalistické studie dospěly totiž k závěru, že terapie je vysoce účinná, a to především díky jistým kvalitám terapeuta a jeho vztahu s klientem. Ukázaly tak z jiného pohledu to, co zastává i praxe psychoterapie. V teoretické části práce jsme došli k závěru, že účinnost terapie by měla být ověřována ve studiích typu RCT s kontrolní skupinou a placebem v těch případech, kdy je to možné. Zároveň je potřeba vždy počítat s faktem, že se tím snižuje externí validita a že kontrolní skupina či placebo z podstaty věci nemohou dosahovat takové kvality, aby sami o sobě dokázaly účinnost určité "složky" terapie. This paper analyzes methods of therapeutic effect's research, its advantages and limitations. It describes the theory of therapeutic change, medical model of measurements and randomized clinical trials. Based on this we suggest a three-level evaluation of change, where clinical, statistical and comparative (effect size) view is used. We conclude that the high effectiveness of therapy has been proven, but it has not been determined so far, which therapy is the most effective and for which diagnosis. The techniques of therapies are far less relevant than the capabilities of the therapist and client and the common factors. In the empirical part we measure the effect of sevenweeks- long outpatient therapeutic community program at Horni Palata. In a non-RCT study with 162 clients we found, that the change was positive and statistically significant. The evaluation differs much with the tool (SCL-90, DZS, MMPI-2) and method that is used. The percentage of clinically improved ranges form 25 to 68, the effect size is between 0.33 and 0.66. The effect doesn't differ with sex, age, medication, diagnosis and therapist, but it correlates with the pre-treatment scores. Katedra psychologie Department of Psychology Faculty of Arts Filozofická fakulta
|
|---|