| Summary: | This diploma thesis aims to identify the possible causes of the success of pirate parties in Iceland and the Czech Republic. The success is defined as entering the national parliaments. This was failed by pirate parties in Sweden and Germany despite their popularity. Thus, the work examines four political parties and four countries in which these parties are located. The purpose of the analysis is to find out what makes the successful parties different from the unsuccessful ones or what the successful parties have in common. The analysis is based on testing and measuring the factors contributing to the initial success of the new political parties and to the ability of maintaining their popularity. The theoretical framework for the electoral success of pirate parties is measured by factors that are derived primarily from the theory of the rise of new challenger parties by Airo Hino and from the concept of the organizational strength of political parties by Margit Tavits. The framework is expanded with additional indicators proposed by the author. The basis of the tested groups of factors is composed of quantitative variables, that includes the institutional conditions, socio-economic conditions and political conditions of the systems in which the parties are located, as well as the strength of the. Tato diplomová práce si klade za cíl zjistit možné příčiny úspěchu pirátských stran na Islandu a v České republice. Úspěch je zde definován jako prosazení se ve volbách do národních parlamentů, které se nepodařilo přes jejich popularitu pirátským stranám ve Švédsku a v Německu. V práci jsou tak zkoumány čtyři politické strany a čtyři země, v nichž se tyto strany nacházejí. Účelem analýzy je zjištění toho, čím se úspěšné strany liší od těch neúspěšných, respektive v čem se úspěšné strany shodují. Analýza je postavena na testování a měření faktorů přispívajících jak k prvotnímu úspěchu nových politických stran, tak i k jeho pozdějšímu udržení. Teoretický rámec volebního úspěchu pirátských stran je měřen faktory, které vycházejí primárně z teorie vzestupu nových stran Aira Hina a z konceptu síly stranické organizace Margit Tavits. Tento rámec je dále rozšířen o další indikátory úspěchu navrhované autorem práce. Základ testovaných skupin faktorů je složen z kvantitativně měřených proměnných, mezi které patří institucionální podmínky, socio-ekonomické podmínky a politické podmínky systémů, v nichž se strany nacházejí, stejně tak síla stranické organizace zkoumaných politických stran. Analýza na závěr obsahuje testování kvalitativních proměnných, které jsou společně nazvány jako dodatečné vysvětlující. Katedra politologie Department of Political Science Fakulta sociálních věd Faculty of Social Sciences
|
|---|