| Summary: | Cílem této práce je nastínit vývoj mincovníctví a změny na mincovních vyobrazeních v období vlády císaře Justiniána I, tedy období, které se ještě aktivně hlásí k odkazu antiky, ale většinou soudobých historiků je pokládáno již za počátek středověku. Mou hlavní snahou bylo postihnout změny, ke kterým v mincovnictví v této době došlo, a to především změny v ikonografii. Chtěla jsem popsat prvky, kterými Justiniánovy mince navazují na pozdně nmskou tradici, a také charakterizovat ty motivy, které již není v žádném pnpadě možné považovat za antické. Císař Justinián se aktivně hlásil k odkazu římského impéria a jeho mateřským jazykem byla zřejmě latina. Na druhé straně to byl křesťanský panovník, pro kterého se spíše než imperátor hodí označení autokrátor. Byl to císař, který se nezajímal o antickou filozofii, uzavřel Platónovu Akademii, zabýval se teologickými otázkami a nechal kodifikovat nmské právo. Byzantská říše byla ve své době chápána jako pokračovatel říše římské. Označení "Byzanc" bylo formulováno teprve humanisty a samotní "byzantinci" sami sebe označovali jako Romaioi. Ačkoli řečtina byla jazykem lidových vrstev, na úřadech a ve vojsku v raném období Byzance stále ještě byla hlavním jazykem latina. K naprosté převaze řečtiny došlo až v 7. století. Samozřejmě je také otázkou, do jakého období je. Ústav pro klasickou archeologii Institute for Classical Archeology Faculty of Arts Filozofická fakulta
|
|---|