Syntéza kreativního učení a vzdělávání pro udržitelný rozvoj v České republice

Tento článek pojednává o pedagogickém přístupu Vzdělávání pro budoucnost (VpB) propojujícím dva vzájemně provázané podpůrné modely kompetencí: Klíčové kompetence pro udržitelnost (Rieckmann 2017) a model Kreativní návyky mysli (Lucas, Claxton, & Spencer, 2013). Uvedený přístup se týká některých...

Full description

Bibliographic Details
Published in:Envigogika
Main Authors: Henderson, Laura, Kuříková, Michaela, Kroufek, Roman
Format: Article in Journal/Newspaper
Language:Czech
Published: Univerzita Karlova/Charles University 2021
Subjects:
Online Access:https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/628
https://doi.org/10.14712/18023061.628
Description
Summary:Tento článek pojednává o pedagogickém přístupu Vzdělávání pro budoucnost (VpB) propojujícím dva vzájemně provázané podpůrné modely kompetencí: Klíčové kompetence pro udržitelnost (Rieckmann 2017) a model Kreativní návyky mysli (Lucas, Claxton, & Spencer, 2013). Uvedený přístup se týká některých problémů implementace vzdělávání pro udržitelný rozvoj tím způsobem, kdy žáci sami stanovují svou vizi a svůj závazek k provedení změny. Mezi tyto problémy patří : 1) Ekologické vzdělávání se i nadále vede v duchu scientismu, který neumožňuje studentům pochopit sociální a společenské souvislosti hlavních příčin environmentálních problémů a uvědomit si „možnosti konat“ vlastní jednotlivcům i společnosti; 2) Vzdělávání pro udržitelnost často vychází z transmisivních modelů vzdělávání. Je však třeba přejít k participativním, socio-konstruktivistickým, transformativním modelům; 3) Mnoho z kompetencí, které potřebujeme, abychom dokázali čelit problémům 21. století, se nachází mimo kognitivní oblast, především v oblasti afektivní (UNESCO, 2017); 4) Může být nedostatečné pochopení způsobu, jakým se budoucnost „přihodí“. Článek shrnuje, jak se projekt vztahuje k Akční kompetenci (Jensen & Schnack, 1997) a modelu participace (Lundy, 2007), za účelem vytvoření efektivního přístupu k rozvoji udržitelných kompetencí a rozvoji sebepojetí žáků jako aktérů změny. Popisuje implementaci pilotního projektu VpB ve čtyřech třídách základních škol (1.–9. třída) a pozitivní dopad rozvoje kompetencí u účastníků. This article discusses the Education for the Future (EFF) pedagogical approach linking two mutually supportive competence models: Key Competencies for Sustainability (Rieckmann 2017) and the Creative Habits of Mind model (Lucas, Claxton, & Spencer, 2013). The article describes some of the challenges of implementing education for sustainable development in such a way that students themselves develop their own vision and commitment to making change. These problems include : 1) Environmental education continues to be conducted in the spirit of scientism, which does not encourage students to understand the social and societal context of the root causes of environmental problems and to become aware of the "opportunities for action" inherent in individuals and society; 2) Education for sustainability is often based on transmissive models of education. However, there is a need to move towards participatory, social-constructivist, transformative models; 3) Many of the competencies we need to face the challenges of the 21st century go beyond the cognitive domain, and are particularly active in the affective domain (UNESCO, 2017); 4) There may be a lack of understanding of the way the future "happens". This paper summarises how the project relates to Action Competence (Jensen & Schnack, 1997) and the Lundy Model of Participation (Lundy, 2007), in order to create an effective approach to developing sustainable competencies and developing students' self-perception as agents of change. It describes the implementation of the EFF pilot project in four primary school classes (grades 1-9) and the positive impact of competence development in participants.