| Summary: | Cílem článku je jednak seznámit českou odbornou veřejnost s literárněvědným diskursem převážně angloamerické provenience, který od konce šedesátých let minulého století tematizuje rockové písňové texty jako svébytný poetický žánr. U většiny autorů zabývajících se rockovou poezií, jak sami předmět svého zájmu nazývají, hraje důležitou roli představa o jakémsi hiátu mezi akademickým světem a rockovou kulturou. Ústředním tématem studie jsou právě takové ostré řezy, a to nejen mezi literaturou a rockem, ale také mezi poezií určenou ke čtení a poezií úzce spojenou s hudební realizací a mezi kulturními fenomény vůbec. Záměrem přitom rozhodně není tvrdit, že ve světě kultury neexistují hranice. Chceme jen připomenout, že tyto hranice leží mnohem větší měrou na straně vnímajících a hodnotících subjektů než na straně objektivní reality. The article aims to acquaint Czech scholars with primarily British and American literary criticismthat has since the end of the 1960s categorized the lyrics of rock songs as a distinctive genre ofpoetry. Most scholars concerned with rock poetry (as they themselves call it) point to a gap separatingacademia from rock culture. The main topic of the current article is these dividing lines,not only between literature and rock music, but also between poetry intended for reading andpoetry linked to music, and indeed amongst cultural phenomena in general. The article doesnot claim that boundaries do not exist in the arts, but does endeavour to point out that they arefar more prevalent in the minds of observers and critics than in actual fact.
|
|---|