Poetismus a kýč: úvodní diagnóza

Až do poloviny padesátých let 20. století a do nástupu pop-artu budily předměty kýče jak mezi věhlasnými tvůrci, tak i v zkušeném publiku nejčastěji odpor. Kýč byl považován za jev druhotný vůči „dobrému“ umění, za mizernou imitaci umění a v nejlepším případě za umění redukované na úroveň banality....

Full description

Bibliographic Details
Main Author: Stefański, Michał , 1972-
Format: Article in Journal/Newspaper
Language:unknown
Subjects:
11
82
Online Access:https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:8553a5a1-2fc4-478b-beb8-2fb16c15e2cf
Description
Summary:Až do poloviny padesátých let 20. století a do nástupu pop-artu budily předměty kýče jak mezi věhlasnými tvůrci, tak i v zkušeném publiku nejčastěji odpor. Kýč byl považován za jev druhotný vůči „dobrému“ umění, za mizernou imitaci umění a v nejlepším případě za umění redukované na úroveň banality. Navzdory známému tvrzení Clementa Greenberga, že takové kulturní jevy jako kýč a avantgarda dělí nepřekonatelná propast, můžeme ale výrazné stopy fascinace „degradovaným uměním“ bez námahy najít už v některých básních a teoretických textech čelních poetistů. Studie dokazují, že básníci české avantgardy byli nejen velkými milovníky filmu, cirkusu, bulvárních divadel a dobrodružných románů. Aby z poezie učinili přístupnější dílo, které nevyžaduje intelektuální námahu a dělá čtenáři dobře, sami někdy také sáhli po výrazových prostředcích přiřazovaných výhradně populárním předmětům kýče. Silné vztahy mezi poetistickými díly a základními principy tvorby kýče ilustrují ve studii příklady z básní Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala, Adolfa Hoffmeistera a Konstantina Biebla. Vybrané verše nebo spíše v nich nalezené poetické obrazy byly rozděleny do tří samostatných kategorií podle typologie kýče Abrahama Molesa. Jsou to: kýč náboženský, kýč patriotický a kýč exoticko-erotický. Until the mid-1950s and the advent of pop-art, kitsch objects mostly gave rise to a sense of revulsion both among eminent artists and the experienced public. Kitsch was considered to be a secondary phenomenon in relation to "good" art, a poor imitation of art or at best art reduced to the level of banality. In spite of the famous statement made by Clement Greenberg that cultural phenomena like kitsch and the avant-garde were separated by an insuperable abyss, we can easily find distinctive traces of a fascination with "degraded art" in several poems and theoretical texts by leading poetists. Studies show that Czech anavt-garde poets were not just great lovers of film, circus, variety theatre and adventure books. In order to make their poetry into ...