Achilles a želva: osvícenské narativy pokroku a opoždění

S rozšířením ideje kontinuálního pokroku lidstva na konci 18. století se v osvícenském myšlení objevila komplementární představa o fázovém opoždění kultur. Zatímco některé kultury bylo možné chápat jako archaické a identifikovat je se staršími „epochami lidstva“, jiné vystupovaly jako obzvláště mode...

Full description

Bibliographic Details
Main Author: Smyčka, Václav, 1988-
Format: Article in Journal/Newspaper
Language:unknown
Subjects:
8
Online Access:https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:85370219-3fe3-44aa-bf0b-1decbafbac21
Description
Summary:S rozšířením ideje kontinuálního pokroku lidstva na konci 18. století se v osvícenském myšlení objevila komplementární představa o fázovém opoždění kultur. Zatímco některé kultury bylo možné chápat jako archaické a identifikovat je se staršími „epochami lidstva“, jiné vystupovaly jako obzvláště moderní, tedy na špici pomyslného vektoru kontinuálního pokroku. Tato studie si klade otázku, kdo a jakým způsobem tyto narativy v osvícenské společnosti českých zemí vyprávěl a jakou měly funkci v „opožděných kulturách“. Na příkladu historiků, statistiků a veřejně činných intelektuálů popisujících kolem roku 1800 kulturní diference střední Evropy, M. A. Voigta, F. A. Pabsta, L. Zehnmarka, M. A. Gotsche a F. Kindermanna, zkoumá vznik oněch narativů opožděnosti a jejich roli v české společnosti. Dochází jednak k závěru, že se do role „opožděných“ kultur aktivně vepisují sami jejich zástupci, jednak že se tento model zakládá na přijetí specifického režimu časovosti, který je samotný možné nahlížet jako předmět kulturního transferu (jedná se tedy o kulturní transfer modelu kulturního transferu). Právě tato posledně zmíněná okolnost nabízí v závěru studie hypotetickou možnost emancipace vůči mocenským asymetriím, jež vyplývají z komplementárního vztahu narativů pokroku a opoždění. The idea of continuous progress of mankind, which appeared in late 18th century in connection with the Enlightenment, went hand in hand with the complementary notion of the backwardness of cultures in earlier stage of development. Some cultures were thus seen as archaic and identified with older ‘epochs of mankind’, while others were seen as especially modern, at the forefront of the virtual vector of progress. This study investigates who and in what way presented these narratives in the enlightened society of the Czech Lands and how these narratives functioned in the ‘backward’ cultures. Using the example of historians, statisticians, and publicly active intellectuals who around 1800 described cultural differences in Central Europe (such as M. A. ...