| Summary: | This article is concerned with contemporary Russian research on Russian Mediaeval Studies in the Soviet era. Historians of Russian Mediaeval Studies faced repression in the twentieth century to an extent and for a length of time and in an intensity not experienced by historians in any other European country of those days. It is therefore understandable that researchers now look at the past of their own fi eld mainly through the lens of the history of repression. Though picture from outside the trampled field of scholarship (historians in particular and the fi eld in general), as well as victims of the totalitarian regime, is in many respects an accurate one, it has pushed to the background the fact that not only ideologists misused topics from history, but so did scholars themselves, who met this ‘social demand’ and actively took part in disciplining their own fi eld. These fundamental questions, however, have previously not been considered in Russian historiography to the extent they deserve. Článek se zabývá současným ruským výzkumem ruské medievistiky za sovětské éry. Historici z ruských medievistických studií se museli ve dvacátém století vyrovnávat s represemi, které co do rozsahu, časové délky a intenzity nezažily žádní historici v jiné evropské zemi té doby. Je tedy pochopitelné, že badatelé nyní sledují minulost vlastního oboru především jako dějiny represí. I když je zvenčí tento obrázek potlačovaného výzkumu (zvláště co se týkalo historiků a jejich oboru obecně), stejně jako obětí totalitního režimu, v mnoha ohledech správný, nutí nás to k náhledu, že nejen ideologové zneužívali témata z minulosti, ale též mnozí badatelé sami, kteří tak vycházeli vstříc „společenské objednávce” a aktivně participovali na disciplinaci vlastního oboru. Těmto zásadním otázkám se však ruská historiografie dosud nepostavila tak, jak by si zasloužily. Obsahuje bibliografické odkazy
|
|---|