| Summary: | Můj objekt přestavuje určitou destrukci krajiny člověkem, kterou deformuje svým zasahováním. Přetváří krajinu k obrazu svému, aniž by ji umožnil prostor pro její obnovu. Slouží mu pouze k jeho účelům, pohodlnosti, zisku. Na základě této destrukce se deformuje i samotný objekt, který svým pohybem se mění, přetváří z počátečního tvaru na tvar více agresivnější. Tento proces se neustále opakuje, protože čím dál více uvědomujeme tuto destrukci, tím více nalézáme cestu k přírodě a zároveň ke své vlastní přirozenosti. Chápeme ji jako součást našeho života. Cítíme, že krajina je nám matkou a my jejími dětmi, které učí prvním krůčkům. Stala se naším osobním zázrakem, jejíž sílu cítíme. Chápeme ji jako pocit podmanitosti a automaticky se začneme bát. A to, čeho se nejvíce bojíme, chceme sami pokořit! Oddělení výtvarného umění Neobhájeno My object represents a destruction of the landscape by human. People transform the landscape on thein own image. They don´t allow it to recover. The landscape serves only to human purposes. To the convenience, to the profit. On the basis of this destruction is object also deformed itself. The object is moving, changing, transforming from an initial shape to the shape which is more aggressive. This process is repeated. The more we realize this destruction the more we can find our way back to the nature. We see it as a part of our lives. We feel that the landscape is our mother and we are her children. It teaches us the first steps. It became our personal miracle. We feel her strenght. However, at the same time, we are afraid of its. And we want to humiliate our biggest fear!
|
|---|