| Summary: | Stromy a lidé k sobě patří odjakživa. Po staletí nám stromy poskytují útočiště před chladem i teplem. Jejich listy, květy, plody a kořeny využíváme v potravinářství i v lékařství. Dávají nám dřevo, ze kterého vyrábíme nástroje, zbraně, hračky a stavíme z něho domy, ploty, lodě a mosty. Ze všeho nejdůležitější však je, že nám stromy poskytují palivo, které se od chvíle, kdy se ho člověk před statisíci lety naučil využívat, stalo důležitou složkou rozvoje civilizace. Stromy jsou našimi nejpřirozenějšími spojenci. Stromy mají odedávna své místo v lidové tradici, ve které figurují v souvislosti s veškerým lidským bytím: od narození, smrti a znovuzrození přes věčný zápas mezi dobrem a zlem na cestě za krásou, pravdou a osvícením. Naši předkové si všimli, že je důležité, aby v životě panovala rovnováha mezi dáváním a přijímáním. Uctívali přírodní síly, nabízeli jim dary, písně, modlitby a žehnali jim, aby oživili svět, jehož se sami cítili být neoddělitelnou součástí. Mnohé kultury nahlížely (a dodnes nahlížejí) na veškeré stvoření jako by bylo prostoupené duchem, což znamená, že vše co je živé je posvátné. Schopnost soucítit s jinými formami života, prožívat vděčnost a vzdávat dík za podíl na zázraku života, respektovat všechny spoluobyvatele této planety, z nás činí lepší lidské bytosti a pomáhá nám překonat vlastní nevšímavost a nenasytnost. Živá moudrost stromů nás učí vážit si života.
|
|---|