Evolution, biogeography and systematics of moss-inhabiting flea beetles (Coleoptera: Chrysomelidae: Galerucinae)

• Main Author: Damaška, Albert
• Other Authors: Fikáček, Martin, Bezděk, Jan
• Format: Thesis
• Language: English
• Published: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta 2019
• Subjects: mechoví dřepčíci; Coleoptera; molekulární fylogeneze; taxonomie; biogeografie; moss-inhabiting flea beetles; molecular phylogeny; taxonomy; biogeography; Antarc*; Antarctica
• Online Access: https://hdl.handle.net/20.500.11956/110207

Flea beetles (Alticini) are a highly diversified group of leaf beetles (Chrysomelidae) with about 8 000 known species from about 560 genera distributed worldwide except Antarctica. The major life strategy of flea beetles is external feeding on vascular plants, similarly to other leaf beetles. However, studies published during last years revealed existence of numerous different flea beetle genera feeding on mosses. Moss-inhabiting flea beetles are usually highly specialized and share similar morphological characteristics, including flightlessness, compact body shape and modified antennae. However, their phylogenetic position remained unknown. In this study, I performed a phylogenetic analysis of 14 known moss- and leaf litter inhabiting flea beetle genera, included into a large dataset of various genera of flea beetles. I sequenced 2 mitochondrial and 2 nuclear genes previously used for phylogenetic analyses of Alticini. I also added numerous Neotropical external feeding alticine genera, because taxon samples from previous studies (Ge et al. 2012; Nie et al. 2017) consisted mainly of Oriental genera. Although deep divergences and phylogenetic positions of several genera were not resolved, the analysis revealed a multiple origin of moss- and leaf litter inhabitance among flea beetles. The morphologically. Dřepčíci (Alticini) jsou vysoce diversifikovanou skupinou mandelinkovitých brouků (Chrysomelidae). Na 8 000 známých druhů v asi 560 popsaných rodech se vyskytuje po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Nejčastěji se dřepčíci živí okusem listů cévnatých rostlin, podobně jako je tomu u většiny ostatních mandelinek. Řada studií z posledních let ovšem poukázala na fakt, že na světě existuje množství různých druhů dřepčíků, kteří se živí mechem. Mechoví dřepčíci jsou zpravidla brouci velmi specializovaní a často sdílejí řadu podobných znaků, jako je například ztráta křídel, kompaktní tělesná stavba nebo více či méně paličkovitá tykadla. Jejich fylogenetická pozice však byla dosud záhadou. V této práci jsem provedl ...