Pes equinovarus:Nové léčebné postupy a patogenetické mechanizmy

SOUHRN Pes equinovarus congenitus (PEC) je složitá deformita nohy, složená z pěti hlavních komponent, které mohou v různé míře převažovat. Jsou to equinozita v hlezenním kloubu, inverze přednoží, varozita paty, exkavace (vyklenutí střední části nohy) a addukce přednoží. Pro léčbu PEC jsou užívány v...

Full description

Bibliographic Details
Main Author: Ošťádal, Martin
Other Authors: Herget, Jan, Vízek, Martin, Poul, Jan
Format: Other/Unknown Material
Language:Czech
Published: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta 2015
Subjects:
Online Access:http://hdl.handle.net/20.500.11956/65468
Description
Summary:SOUHRN Pes equinovarus congenitus (PEC) je složitá deformita nohy, složená z pěti hlavních komponent, které mohou v různé míře převažovat. Jsou to equinozita v hlezenním kloubu, inverze přednoží, varozita paty, exkavace (vyklenutí střední části nohy) a addukce přednoží. Pro léčbu PEC jsou užívány v podstatě dvě metody: fyzioterapie a postupné cvičení bez imobilizace a Ponsetiho metoda (sádrování, tenotomie Achillovy šlachy, transposice m. tibialis ant.). V literatuře se uvádí, že tato metoda má krátkodobý úspěch v impozantních 100%, podobně vysoce úspěšné mají být i výsledky dlouhodobé. Sami se však domníváme, že údaje o úspěšnosti mohou být významně ovlivněny dobou, která uplyne od ukončení léčby. Naším prvním cílem bylo proto srovnat krátkodobé (do 3 let) a dlouhodobé (3-7 let) výsledky léčby PEC Ponsetiho metodou a určit faktory, které se podílejí na vzniku recidiv. Testovali jsme tak hypotézu, zda lze léčit všechny recidivy PEC u starších dětí výlučně Ponsetiho metodou. Zjistili jsme významný rozdíl mezi hodnocením krátkodobých a dlouhodobých výsledků: počet recidiv v průběhu prvních tří let léčby, indikovaných pro chirurgický zásah, byl významně nižší (5%) ve srovnání s pacienty, u nichž léčba začala před 6 - 8 lety (65%). K vysvětlení tohoto nálezu je zapotřebí - zvláště pro nejstarší skupinu - vzít v. Idiopathic pes equinovarus (also referred to as clubfoot) is a congenital deformity of the foot and lower leg; it has five components: equinus, varus, adductus, cavus and supination of the foot. At present two principle methods are mostly used for the treatment of clubfoot: physiotherapy and continuous motion without immobilization and the Ponseti method (serial manipulation, cast application, Achilles tenotomy and transposition of m. tibilalis ant.). This method has been reported to have short-term success rates approaching 100%, and the long-term results have been equally impressive. We believe, however, that the data on the success rate may be significantly influenced by the duration of the period after termination of the treatment. The purpose of the first part of our study was, therefore, to compare the short-term (up to three years) and long-term (three to seven years) results of treatment of idiopathic clubfeet with the Ponseti method and to determine the factors for recurrence. We have tested the hypothesis whether is it possible to cure all clubfeet with the Ponseti method only. We have found significant difference between the evaluation of the short- term and long-term results: the number of relapses during the first three years of treatment, indicated for surgical intervention, was. Department of Physiology Ústav fyziologie 2. lékařská fakulta Second Faculty of Medicine