| Summary: | The present Master Thesis is a macro-level comparative case study that addresses the problem of most member states' lack of adequate motivation to acquire innovative military capabilities and contribute them to the North Atlantic Alliance. There has been a significant gap between NATO's ambition and its military capability since at least the 1999 Kosovo Crisis. Even today, a couple of years after the adoption of the longawaited new Strategic Concept, which confirmed NATO's role in crisis management beyond its borders, the evaluations of the recent NATO operation in Libya hint to fact that the gap persists. The question is: what factors play the most significant role in shaping state behaviour within NATO and what can be done to stimulate the member states' proactive attitude? The problem is addressed through the prism of Neorealism, which emphasizes structural constraints of state behaviour, and Constructivism, which, for its part, highlights the importance of domestic factors, namely state identity. Based on the results of the fuzzy-set analysis, it is argued that the harmonization of NATO's and EU's capability development initiatives, as well as the eventual military integration of lower-capability NATO member states is most likely to reset the balance between the Alliance's ambition and available. Předkládaná diplomová práce je makro-komparativní případovou studií, která pojednává o problematice dlouhodobé neochoty většiny členských států poskytnout Severoatlantické alianci nezbytné vojenské schopnosti. Propastný rozdíl mezi deklarovanou ambicí Aliance a jejími schopnostmi existuje minimálně od Kosovské krize z roku 1999. Pouhé dva roky uplynuly od přijetí nové strategické koncepce, která potvrdila roli NATO jako aktéra řešení konfliktů, ale hodnocení nedávné operace v Libyi naznačují, že nerovnováha mezi ambicemi a schopnostmi přetrvává, a to navzdory četným iniciativám majícím za cíl zlepšení vojenských schopností jednotlivých členských států. Otázka proto zní, jaké faktory nejvýznamněji ovlivňují chování států v rámci organizace a jakým způsobem lze státy motivovat k lepším výkonům. Na problematiku je nahlíženo z pohledu neorealismu, který klade důraz na strukturální vlivy, a konstruktivismu, který zase upřednostňuje vlivy vnitřní, zejména státní identitu. Výsledky analýzy metodou mlhavé množiny naznačují, že nejschůdnější cestou, jak nastolit rovnováhu mezi ambicemi a schopnostmi NATO, je harmonizovat iniciativy NATO a EU v oblasti obrany a pokusit se o vojenskou integraci. Department of International Relations Katedra mezinárodních vztahů Fakulta sociálních věd Faculty of Social Sciences
|
|---|