Císařský sál zámku Bučovice ve 20. století - dokumentace, restaurování a prezentace

• Main Authors: Míchalová, Zdeňka, Vojtěchovský, Jan, Krajčírová, Lucia
• Format: Article in Journal/Newspaper
• Language: Czech
• Published: 2020
• Subjects: restaurování; renesanční nástěnná malba; renesanční štuk; 50. léta 20. století; Bučovice; Miroslav Böswart; Antonín Erhardt; František Fišer; František Sysel; Národní kulturní komise; Státní památkové správa; restoration; renaissance wall painting; renaissance stucco; 1950s; National Cultural Commission; State Heritage Administration; sami
• Online Access: https://hdl.handle.net/10195/77403

Interiéry zámku v Bučovicích, vybudovaného v poslední čtvrtině 16. století Janem Šemberou Černohorským z Boskovic za přispění císařského antikváře Jacopa Strady, představují mimořádně kvalitní ukázku manýristického umění na Moravě. Reprezentativní prostory v souvislosti se změnou využití zámku ztratily své původní určení a od sklonku 18. století až do konce druhé světové války sloužily k uložení archivu liechtensteinské účtárny. V období bezprostředně po válce pokračovalo utilitární využití nejcennějších prostor zámku. Po převzetí zámku Národní kulturní komisí byl objekt zařazen mezi prioritní objekty, které se měly zpřístupnit veřejnosti. V případě Bučovic mělo být v interiéru zámku zřízeno muzeum renesanční bytové kultury a z toho důvodu se mělo začít s restaurováním reprezentativních pokojů v přízemí. Díky bohatému spisovému materiálu a historické fotodokumentaci je možné poměrně přesně rekonstruovat průběh rozsáhlého restaurování. Způsob restaurování a prezentace sálu vytvářeli zástupci institucí poválečné památkové péče, nejdříve Národní kulturní komise, později Státní památkové správy, dále Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko a Krajského národního výboru v Brně. Restaurování začalo v roce 1952 v Císařském sále, kde se dochovala nejbohatší výzdoba v podobě štukových soch, reliéfů, nástěnných maleb a deskových obrazů osazených na klenbě. Práce byly zadány pražskému družstvu Tvar, které vzniklo v roce 1948 jako instituce sdružující umělce a restaurátory. Za družstvo jednal vedoucí restaurátorské sekce, architekt František Mayerhoffer, který navrhl první koncepci restaurátorského zásahu. Samotné práce prováděli sochař Miroslav Böswart a malíř Antonín Erhardt, jenž uvedl své zkušenosti s restaurováním v Itálii a v Německu. V první fázi restaurování bylo provedeno očištění štukových dekorací a dále bylo rozhodnuto, že budou provedeny drobné doplňky poškozených soch. Na groteskové výmalbě klenby byl proveden konzervační zákrok s neutrální retuší. Během prvního roku prací však došlo k zásadní obměně restaurátorského týmu. Malíř Erhardt za nejasných okolností z Bučovic odešel a na jeho místo nastoupil malíř Kutílek a další nejmenovaní spolupracovníci družstva Tvar. Ti opravovali lunety za štukovými figurami, kde vznikly rozsáhlé přemalby, a malby v okenních záklencích, na kterých se později objevily závažné problémy. Nakonec byla spolupráce s družstvem Tvar zcela ukončena a na místo byl v roce 1954 povolán jeden z nejzkušenějších odborníků v oboru nástěnné malby, František Fišer, který podrobil předchozí práce výrazné kritice. Zejména šlo o použití nesprávné fixáže, která způsobila odkupování barevných vrstev v okenních špaletách a na pozadí lunet. Císařský sál tak v krátkém čase, vedle opravy štukových dekorací, prošel třemi restaurátorskými zásahy na malbách: neutrální retuší, rozsáhlými přemalbami a opravou nesprávné fixáže. Ani zásah Františka Fišera však nebyl zcela uspokojivý, proto v osmdesátých letech 20. století na opravě špalet pokračoval František Sysel, jeho zákrok však zůstal nedokončený. Další úpravy sálu, jako výměna renesančních dveří nebo nahrazení původní cihelné podlahy mramorovou, byly motivované snahou o co nejlepší prezentaci památky, nerespektovaly však autentické detaily. Sami zástupci zúčastněných institucí nakonec konstatovali, že na poválečné Moravě šlo o náročnou akci, s níž nebyly dosud zkušenosti. The interiors of the castle in Bučovice , built in the last quarter of the 16th century by Jan Šembera Černohorský of Boskovice with the help of the lmperial antiquarian Jacop Strada, are an exceptionally high- quality example of Mannerist art in Moravia. The representative areas lost their original purpose with the change in the castle 's function and were used to store the archives of the Liechtenstein accountant from the end of the 18th century until the end of World War li. The utilitarian use of the most valuable premises of the castle continued for a while after the war. After the castle was assumed by the National Cultural Commission, the building was one of these that were earmarked with priority to be opened to the public. ln the case of Bučovice, this was supposed to be the establishment of a museum of Renaissance housing culture in the castle interier, so the first stage was the restoration of representative rooms on the ground floor. The rich file material and historical photo documentation now permits us to reconstruct the course of the extensive restoration with relative accuracy. The method by which the hall was to be restored and presented was created by representatives of post-war heritage care institutions; first the National Cultural Commission, later the State Heritage Administration, then the State Heritage Office for Moravia and Silesia and the Regional National Committee in Brno. Restoration began in 1952 in the lmperial Hall, where the richest decorations ( stucco statues, reliefs, murals, and panel paintings mounted on the vault) were preserved. The works were commissioned to the Prague cooperati ve Tvar (Sl1ape), which was established in 194 8 as an inst1tu tion associating artists and rest orers. The head of the restorati on sec tion , arc t1it ect František Ma ye rhoffer. designed t11 e first co nce pt of the rest oration interven tion on behalf ot t11e coo perative . The work itse lf was carried out b, sc ulptor Miroslav Boswart and painter Antonín·1ardt. wil o prese nted his ex perien ce witil r s•o 1 at1on work in Italy an d Germany. The fi rst n ,se of tl1e re stora t ion involved the clea ning ,: tile stucco decorations. and it was decided ::1at 111111or additions to the damaged sta tu es would be made . A conservation procedure with neutralre touciling was carried out on the grotesque pa inting of the vaul t. The first year of the work , however, saw a fundamental change in the restoration team . The painter Erhardt left Bučovice under unclearci rcumsta nc es and was rep laced by the painter Kutílek and other unnamed co llaborators of the Tv arteam . The ne w workers repaired the bezels behind the stucco figures , where exte nsive areas were overpainted, as we ll as the paintings in the window ni ches where se rio us problems later appeared. Eventually. coo peration with the Tvar cooperativewas completely te rmin ated, an d in 1954, František Fišer. one of the most experience d experts in the field of mural painting. was called to the site; he expresseds 1gn1ficant criticism of the previous work. The cnticism was particularly targeted towards the use of inco rrect fixation, whi ch caused the col ored layers in the window frames and the background of the lunettes to fall away. ln add ition to repairing the stucco decorations, the lmperial Hall underwent three restoration workson the paintings within a short time : neutra! retou ching, extensive repainting, and repair of incorrect fi xation. František Fišer's work was not entirely satisfactory either, however, which is why František Sysel continued to repair the lintels in the 1980s. His work, however, remained unfinished. Other modifications to the hall , such as the replacement of the Renaissance doors or the replacement of the original brick floor withmarble, were motivated by an effort to present the property as best as possible but did not respect the authentic details. ln the end, the representatives of the participating institutions themselves declared this to be a demanding event in post-war Moravia with which there had been no previous experience.