| Summary: | Je otrok podle Aristotela vykoÅ™isÅ¥ovaným nástrojem výroby stojÃcÃm na úrovni zvÃÅ™ete, nebo ménÄ› nadaným jedincem, jenž může svoje omezené možnosti naplnit pouze jako podÅ™Ãzený Älen domácnosti? AristotelÅ¡tà badatelé zdůrazňujà jednu z možnostà podle toho, nakolik jsou sami liberálnÄ›, Äi komunitaristicky orientováni: buÄ je Aristotelova teorie panstvà vykládána jako nelidská a ideologická, nebo jako realistická a solidárnÃ. Spor se vÅ¡ak netýká pouze „liberalismu“ a „komunitarismu“ v Aristotelovi, nýbrž – jelikož je otrok v obou výkladech chápán jako nástroj pána – také dvou základnÃch pojetà techniky a v důsledku modernà civilizace obecnÄ›, jež jsou zastoupeny na jedné stranÄ› Lévinasovým Gagarinem a na druhé stranÄ› Heideggerem. Aristotelés naznaÄuje – a to pomocà technicky pÅ™esného důkazu – možnost techniky, která osvobozuje od nutnosti, pÅ™itom si je vÅ¡ak vÄ›dom podmÃnÄ›nosti každého takového osvobozenÃ. Výdobytkem Aristotelovy teorie panstvà je to, že se v nà hledisko rovnosti a svobody a hledisko podÅ™Ãzenà a nutnosti nikoli vyluÄujÃ, nýbrž vzájemnÄ› doplňujÃ
|
|---|