Úvodník 2012/VII/1

• Published in: Envigogika
• Main Author: Dlouhá, Jana
• Format: Article in Journal/Newspaper
• Language: unknown
• Published: Univerzita Karlova/Charles University 2012
• Subjects: Martina; sami
• Online Access: https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/224; https://doi.org/10.14712/18023061.224

Úvodník 2012/VII/1 2012-05-31 13:31:41 Vážení přátelé, příznivci Envigogiky Připomínáme se vám vdobě „přelomu věků“ – tedy co se týče dějů přírodních nebo toho, co sní zamýšlíme my lidé. Slunovrat již překlopil letošní léto do fáze ubývání. A co se týče všeobecné porady o stavu světa, ta právě skončila vbrazilském Riu. Sluneční cykly mají vliv na nás, naše cítění, skrze ně prožíváme i vztah kpřírodě a vlastně i kosmickým dějům. I této cykličnosti života se pokoušíme vymanit a tak si mnozí dopřávají dovolenou vjiném ročním období, než je právě u nich doma. Je ale otázkou, zda pocit domova není spjat i sjakousi základní naladěností na přírodní děje. Někdy může být osvěžující domov opustit, ale to, co je základem jeho prožívání, jakási prapůvodní konstelace já – zde (byť právě jinde), tyto souřadnice člověk potřebuje mít pořád při sobě. Je asi dobré umět spolu spřírodou procítit, co se právě děje (například se účastnit slunečního „přelomu“ právě teď), aby člověk byl připraven i na přelomy jiné, životní, také cyklické… Na rozdíl od této velmi dobře předvídatelné a jisté změny (třebaže je postřehnutelná pouze vkontextu celého léta), se očekávaný přelom vRiu (ne)konal, a jak to dopadlo, teprve uvidíme, protože to celé je plně na nás. Jisté je, že to byl velký strategický zápas, jak si vté všeobecné snaze o jedno společné dobro uchovat možnost vlastního, soukromého individuálního prospěchu navzdory všem racionálním argumentům. My lidé vtéto dualitě žijeme, takže to tak asi být má – za podmínky, že se nevytratí ona idea a účinná snaha ji uskutečnit (což jak víme nejde, ale zrovna tak nejde se o to stále nepokoušet, protože pak by nic nemělo smysl). No a protože to vypadá, že takřka všichni vládci světa rezignovali (uskutečnit neuskutečnitelné vhorizontu jednoho života nebo dokonce volebního období?), musíme se o to pokusit sami a příznivá zpráva je, že můžeme být slyšet. Takže poslouchejte – nejen o Riu, třebaže se zde o něm píšea dokonce i tak docela aktivisticky cosi požaduje po vládcích našich. Především jsme tentokrát získali (a opečovali) několik pozoruhodných textů recenzovaných: Marek Franěk diskutuje český překlad škály, která má testovat emocionální, kognitivní a zážitkové měřící spojení spřírodou – vanglosaském světě známe jako Nature Relatedness Scale, jejíž využití vnašich kulturních podmínkách má své meze. Jan Činčera zkoumá, jak žáci čtvrtých tříd vnímají les, interpretují jeho systémovou podstatu a posuzují vlivy člověka na něj; používá při tom techniku mentálního mapování. Optimální podobu environmentální výchovy vpředškolním vzděláváníhledají autorky Kateřina Jančaříková a Magdalena Kapuciánová – analyzují nedostatečnou pozornost věnovanou environmentální výchově v předškolním věku a navrhují, jak se stím vypořádat: součástí textu je metodika poskytující učitelkám MŠ kritéria realizace aautoevaluace environmentální výchovy na této úrovni. Globální změně klimatuse věnuje Barbora Duží – uvádí možnosti didaktického zpracování tématu na úrovni středních škol a nabízí nástroj pro hodnocení různorodých informačních zdrojů pro potřeby výuky. Viera Chrenščovápopisuje, do jaké míry jsou na slovenských základných školách využívané exkurze, arozebírá názory učitelů na tuto organizační formu výuky. Včásti Envigogiky, která by nás měla spíše inspirovat, najdeme opravdu vydatný text Martina Říhy– podrobně vněm rozebírá, jakou by chtěl mít svou zemi - Českou republiku, a to ve všech oblastech hospodářství, politiky. Novécíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republicestanovuje dokument vytvořený expertním týmem pracujícím při dnes už neexistujícím Odboru nástrojů politiky životního prostředí MŽP ČR. A pro odlehčení starostí, které srušením takovýchto podpůrných institucí EVVO souvisí, nás Jiří Nečas znovu uvádí do pohádkového lesa, kde Vědunka Rybníčkovápoučuje milou princeznu Alguelitu, tentokrát o rovnicích (ne)omezeného růstu. Nakonec se nám hlásí Josef Břečka z Nového Zélandu, města Hastingsu, kde se právě, tedy vúnoru roku 2009, slaví svátek styluArt Deco, který ovlivnil architekturu místa. Vtextu Obrat k volání přírodyse Jiří Olšovský zabývá Heideggerovými Příspěvky k filosofii, jak je ve své knize interpretujeMartin Nitsche. A ještě jednou z rubriky Recenze – Marie Petrová a další účastníci konference„Naše společná přítomnost” kriticky posuzují hodnoty spojené sudržitelným rozvojem, jak se projevují včeské (nejen akademické) obci. Lenka Parkánová představuje soubor učebních textů nazvanýÚvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání, jenž se snaží systematicky uchopit environmentální a globální rozvojové vzdělávání u nás.A nakonec zajímavý historický dokument: projev Josefa Vavrouška na konferenci v Riu de Janeiro v roce 1992, a takékritické ohlasy konference letošní, ale o tom jsme už přece psali… …takže pro tentokrát je to asi vše, o co jsme se chtěli svámi podělit. Přejeme sobě i vám, abychom si vnašich krásných Čechách nemuseli povídat jen o tom, kdo, komu, co, jak – ukradl. Jsou problémy jiné, důležitější. Třeba jak je to shvězdami či Sluncem na letní obloze, nebo sidealistickými, neuskutečnitelnými vizemi, o kterých se naštěstí ještě pořád vede dialog. A tak do něj také vstupte, nejen poslouchejte, ale také pište. Aby nás bylo slyšet, protože naděje, že budeme slyšeni nebo se alespoň uslyšíme navzájem, tu pořád ještě je. A tak už jen krásné letní povídání (i s námi) přejí Jana a Jirka Dlouzí, Lenka Parkánová a Jana Šauerová