"Ten boj si musíte vybojovat sami": Politická role Sovětské armády a jejích místních spojenců v "normalizaci" Československa (1968-1969)

• Main Author: Černá, Marie
• Format: Article in Journal/Newspaper
• Language: unknown
• Subjects: boj; politika; fight; politics; sami
• Online Access: https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:d8f758d7-f87f-40f2-9312-2ec0fe6230db

Studie se zabývá politickým působením Sovětské armády v Československu po intervenci z 21. srpna 1968 a její spoluprací se sympatizanty z řad Komunistické strany Československa. Autorka dané téma sleduje v rané fázi takzvané normalizace (do jara 1970) a především v lokálním měřítku, svůj výzkum nicméně vztahuje k širšímu dobovému kontextu a vyvozuje z něj obecnější závěry. Přestože oficiálně přijatá dohoda o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa deklarovala, že se Sovětská armáda nemá vměšovat do vnitřních záležitostí československého státu, rozvíjelo sovětské vedení plány, jak přítomnosti své armády v zemi politicky využít. Sovětští důstojníci se podíleli na šíření sovětské propagandy, navazovali kontakty se zdejšími protireformně naladěnými funkcionáři, vystupovali na jejich fórech, stěžovali si na nepřátelské projevy u československých politických orgánů a vytvářeli tak celkově tlak na legitimizaci nových poměrů. Autorka přitom ukazuje, že zásadní význam pro úspěch těchto snah měli místní prosovětští aktivisté, kteří se od počátku se Sovětskou armádou stýkali a přebírali její politickou agendu. Zcela v intencích sovětských záměrů prosazovali „normalizaci“ zdola, když iniciovali čistky v různých orgánech, žádali odstranění činitelů vystupujících proti přítomnosti Sovětské armády a sami se podíleli na pozdějších politických prověrkách. Aktivně se zasadili o změnu oficiálního přístupu k Sovětské armádě a pomohli prolomit její zpočátku téměř jednotný bojkot ze strany československé společnosti. Své osobní kontakty přitom využili ke zprostředkovávání manifestačních „družebních“ styků a k přijímání sovětských vojáků v československých školách a podnicích. Autorka se zamýšlí nad důvody postojů těchto aktivistů, kteří se většinou rekrutovali ze „starých“ (předválečných) a „zasloužilých“ členů KSČ, a ilustruje zmíněný vývoj konkrétními příklady. Závěrem upozorňuje, že byť na úrovni žité zkušenosti jsou různé podoby československo-sovětské „družby“ po roce 1968 často považovány za pouhé ...